Ubuntu.cz Blog

Přihlásit se k odběru zdroj Ubuntu.cz Blog
Aktualizace: 3 hodiny 30 min zpět

NVIDIA G-SYNC - Jak funguje v Linuxu a jak ve Windows

St, 04/12/2017 - 20:00

Co je technologie G-Sync a k čemu se používá?
Technologie G-Sync adaptivně synchronizuje vertikální obnovovací frekvenci monitoru s počtem snímků, které dodává grafická karta. Tím se eliminují grafické artefakty zvané tearing (trhání obrazu) a to bez měřitelného lagu (zvětšení doby odezvy). G-Sync se primárně používá při hraní her – herní zážitek se i při nižších hodnotách FPS, nebo při jejich výrazném kolísání jeví velmi plynule a navíc , v Linuxu ho lze využít i při přehrávání videa.

 

Zprovoznění technologie G-Sync v Linuxu je jednoduché, nicméně obnáší jeden méně známý krok, bez kterého G-Sync v Linuxu fungovat nebude.

 

Budeme potřebovat:

1) Grafickou kartu nVidia, která tuto technologii podporuje 

2) Monitor s modulem G-Sync

3) Propojovací kabel DisplayPort – DisplayPort

4) Nové uzavřené ovladače Nvidia

 

 

Nejprve nastavíme rozlišení obrazovky a požadovanou obnovovací frekvenci monitoru.

 

 

Poté v programu NVIDIA X Server Setting v sekci OpenGL Settings vybereme položky Allow Flpping a Allow G-SYNC. Ostatní dvě volby jsou volitelné.

 

 

Následně je potřeba vypnout kompozitor. V mnou používaném XFCE se to provede přes Nastavení → Vyladění správce oken → Kompozitor a zde odzaškrtnout položku: Používat kompozitor.

 

Posledním krokem je spuštění hry v režimu celé obrazovky. V Linuxu, na rozdíl od Windows, totiž technologie pracuje pouze v režimu celé obrazovky.

 

 

Indikátor v pravém horním rohu ukazuje aktuální vertikální frekvenci LCD panelu

 

V Linuxu lze G-Sync použít i při přehrávání filmů v režimu celé obrazovky, za podmínky, že se pro video výstup používá OpenGL. V tabulce pod tímto textem uvádím několik populárních přehrávačů, a jak si s G-Sync při přehrávání videa vedou:

 

 

 

 

Přehrávání videa pomocí VLC - OpenGL video výstup - Vertikální obnovovací frekvence panelu = FPS videa = 25 - žádné trhání obrazu, či jiné artefakty nejsou pozorovatelné

 

G-Sync funguje i při přehrávání streamů z internetu (flash i html5), bohužel to neumí každý prohlížeč a opět to funguje pouze v režimu celé obrazovky.

 

 

Přehrávání webových videí se zapnutým G-SYNC svedl pouze Vivaldi - předpokládám stejný výsledek i u Google Chrome a Chromia.

 

 

 

Ve Windows 10 lze G-Sync použít jak v režimu celé obrazovky, tak v okně. Ve hrách lze zvolit jak OpenGL, tak DirectX – s oběma API technologie funguje.

 

 

 G-SYNC ve hrách funguje i v režimu okna - bohužel pouze ve Windows

 

Použití G-Sync pro přehrávání videa se mi ve Windows 10 nepodařilo zprovoznit ani v režimu celé obrazovky a ani v okně.

 

 

 

 

G-SYNC při přehrávání videa ve Windows nefunguje - LCD je konstantně  přepnut do zvolené frekvence

 

Naopak přehrávání webového videa funguje bez problémů, opět však pouze s prohlížečem Vivaldi.

 

 

 

Přehrávání wevového streamu s aktivním G-SYNCem opět funguje pouze v prohlížeči Vivaldi (patrně bude fungovat i v Google Chrome a Chromiu)

 

Verdikt na závěr:

Obecně lze říct, že G-Sync využijí hlavně hráči, kteří budou zbavení trhání obrazu bez zaznamenatelného lagu. G-Sync spolehlivě funguje pod oběma testovanými operačními systémy avšak pod Windows nabízí kromě režimu celé obrazovky i funkcionalitu v okně. Benefity technologie jsou neoddiskutovatelé, cena za ně je však značně vysoká.

 

 

 

 

 

Tagy:

Hrajeme na Linuxu: BIOSHOCK Infinite - (Steam edition)

Út, 03/28/2017 - 21:15
BIOSHOCK Infinite.

Vlastní hra mě příliš neoslovila. Bioshock Infinite pouze kopíruje své slavnější předchůdce a snaží se vytěžit maximum financí ze zavedené značky.

Opět budeme svědky utopického projektu, který se zvrhne. Opět budeme čelit mutantům (splicerům), opět budeme, kromě běžných zbraní, používat i speciální substance, které naše tělo obohatí o netušené schopnosti (zde se těmto látkám říká plasmidy). Opět budeme používat prodejní automaty na nákup zbraní, lékárniček a dalšího vybavení...

 

 

Tentokrát to však jako celek nefunguje příliš dobře. Nejvíce mi chyběly brilantní podmořské interiéry ve stylu Art Deco a strašidelná atmosféra opuštěného podvodního komplexu, do kterého se valí mnoha prasklinami voda, tíseň, opuštěnost a zoufalství.

 

Veselé barvy bohužel ubíjejí atmosféru

 

Děj příběhu je příliš překombinovaný a každým průchodem do jiné dimenze se zmatek ještě zvětšuje, neboť se při každém průchodu mezi dimenzemi mění osobnosti hlavních hrdinů – z detektiva Dewitta se stává prorok Comstok, z jeho průvodkyně Elizabeth se nejdřív stává bývalá „malá sestřička“, poté se vtělí do ztracené dcerky detektiva Dewitta, ještě později do nevlastní dcery proroka Comstocka (který je však pouhou iterací Dewitta).

 

Nápad s létajícím městem byl zajímavý, ale při hře ho nevnímáte - velká škoda

 

Také nemohu tvrdit, že bych byl nadšen z postavy průvodkyně - Elizabeth. Jsem zastáncem osamoceného hrdiny tvrďáka, který se spoléhá jenom na sebe a na své instinkty. Elizabeth Vám sice občas hodí munici, či nějaký drobný peníz, ale většinu času se Vás snaží někam táhnout a udávat směr. Tohle opravdu nemusím, jako drobná satisfakce pak působí pohled na slečnu, která ve chvíli kdy zjistí, že neuháníte v jejich stopách, běží zpět. Co je to však platné, když po chvíli opět někam vyrazí a počítá, že ji budete následovat. Ještě štěstí, že při přestřelkách vždy někam zaleze a alespoň se nemusíte obávat, že tu neúnavnou, otravnou babiznu někdo sejme.

Samotný závěr nabízí více otázek, než odpovědí a po dohrání jsem měl divný pocit z toho, že jsem si nebyl jist, jak to vlastně skončilo.

 

BIOSHOCK Infinite: Burial at Sea – Episode 1

 

V prvním příběhovém DLCčku se v roli detektiva Dewitta vrátíme do podmořského města Rapture, kde se začnou rozplétat souvislosti mezi postavami a místy celé série BIOSHOCK. Toto DLC je sice poměrně krátké (2-3 hodiny), ale svými kvalitami jasně převyšuje celou hru.

 

Temná atmosféra je zpět 

 

 

 

  

BIOSHOCK Infinite: Burial at Sea – Episode 2

 

 

 

V tomto přídavku hrajeme za Elizabeth. Druhá episoda je rozhodně tím nejlepším z BIOSHOCK Infinite. Herní doba je 5-7 hodin a na konci hry začneme chápat motivace jednotlivých aktérů.

 

 

 

Dozvíme se souvislosti mezi hrami Biosock, Bioshock 2 a Bisohock Infinite a je to zároveň důstojné rozloučení s univerzem jménem BIOSHOCK.

 

 

 

 

 

 

 

 

BIOSHOCK Infinite: Clash in the Clouds

Poslední DLC je tu, dle mého soudu, pouze do počtu. Jedná se o arénovou rubačku bez příběhu či jiné přidané hodnoty. Opravdu se to hodně podobá multiplayerové aréně, s tou drobnou vadou na kráse, že hrajete výhradně proti bootům. DLC obsahuje celou řadu nepřeberných výzev (bude jich určitě přes padesát), jako třeba zabít všechny oponenty, ale netrefit nikoho do srdce a podobné, duchaplné, úkoly.

 

Technické a herní nedostatky či nedodělky

Bioshoc Infinite jako celek bohužel trpí nevyváženou obtížností. Představte si, že hrajete 20 minut bez nejmenšího škrábance, likvidujete splicery z lanové dráhy, odklízíte je z tohoto světa ze zálohy pomocí háku, plazmidů a nebo palných zbraní a potom náhle BUM, BUM – dva nečekané zásahy a je po vás. Přitom "dotyčná" potvora od vás schytá 6 přímých zásahů brokárnou, které jsou v naprosté většině případů fatální, ale ještě má sílu k vám přiskočit a na dva údery vás zabít pomocí háku. (Hráno na střední obtížnost)

 

Optimalizace pro Linux

Hra běží na Unreal Enginu 3,5, a proto mohla být upravena pro nativní běh pod Linuxem. Optimalizace bohužel není ideální. V porovnání s Windows nabízí hra pod Linuxem pouze 60% počty FPS, což je dáno výkonem používaného API. OpenGL zkrátka na DirectX stále nemá a podpora Vulkanu není implementována a vzhledem k verzi UE její budoucí zprovoznění není příliš pravděpodobné. Nižší počet snímků za vteřinu však není problémem. Osobně jsem nepozoroval rozdíl v chování hry pod Linuxem s průměrnými 80 FPS za sekundu a nebo po Windows 10 s průměrnými 140 FPS. Horší je to s náhlými poklesy snímkování, ke kterým docházelo u obou operačních systémů. A to zejména na kabelové dráze mezi jednotlivými levitujícími ostrovy. Má herní sestava dalece převyšuje doporučované parametry, vše běží na rychlém SSD disku, a přesto při nasedání a seskakování z dráhy téměř pravidelně dochází ke „škubání“ grafiky. Hra v obou operačních systémech navíc trpí znatelným diagonálním trháním obrazu (tearingem). Pod Linuxem se také často hra projevuje opožděným doskakováním textur, a to zejména textur blízkého okolí. To sice není tak katastrofální, jako u prvních verzí hry RAGE na PC, ale mnoho k tomu nechybí.

 

KLADY:

+ Vizuál a grafika

+ Dvě výborná příběhová DLC se skvělou atmosférou

+ Hratelná odladěnost v Linuxu

+ Steam vychytávky (achievementy)

+ Cena ve slevě

 

ZÁPORY:

- Vyšší hardwarové nároky

- Omezená podpora grafických karet v Linuxu

- Kvalita vlastní hry 

ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ BIOSHOCK Infinite – 55%   BIOSHOCK Infinite: Burial at Sea – Episode 1 – 65%

BIOSHOCK Infinite: Burial at Sea – Episode 2 – 80 %

BIOSHOCK Infinite: Clash in the Clouds – 50%

 

Koupit či nekoupit?

Pokud jste příznivci univerza BIOSHOCK a máte dostatečně našlápnutý stroj (podpora VGA obnáší pouze grafické karty NVidia/AMD OpenGL 4.2 s 1GB a více grafické paměti a s posledními uzavřenými ovladači - nVidia: minimální verze ovladače: NVidia 340.65 - AMD: AMD Catalyst (aka fglrx) 15.7 nebo novější.), tak bych pořízení hry doporučil pouze při akční ceně do €10 / 270 Kč, v ostatních případech raději investujte do něčeho jiného.

 

RELEVANTNÍ ÚDAJE O PC:

OS: Xubuntu 16.04.2 LTS 64 bit

Jádro: 4.4.0-70-generic

X.Org: 1.18.4 (11804000)

VGA: GeForce GTX 970 - 4GB DDR5, (uzavřený ovladač 375.39)

RAM: 8GB DDR4

CPU: Intel (R) Core (TM) i5-6500 (3.2 GHz)

SSD: Crucial CT256MX 100

 

Tagy:

Google+